Hlavní zjištění a analýzy

2020: PANDEMIE COVID-19 ZVIDITELNILA POSTAVENÍ PREKÉRNÍCH PRACOVNÍKŮ

Nezaměstnanost se na konci roku 2020 dostala na úroveň roku 2017.

Nezaměstnanost nejvíce stoupala v Karlovarském kraji (3,3%->5,6%) a v Praze (2,1%->3,7%), V Karlovarském kraji se podíl nezaměstnaných dostal po řadě let poklesu na úroveň Moravskoslezského a Ústeckého kraje.

Pokud se zaměříme na menší územní jednotky, pozorujeme, že nárůst byl vyšší zejména v částech pohraničních okresů a ve větších městech a jejich periferiích, kde pracuje více lidí ve službách. Celkově se nezaměstnanost zvýšila nejvíce u mladých lidí a lidi se základním vzděláním. Nárok na Podporu v nezaměstnanosti má jen o něco více než třetina lidí v evidenci nezaměstnaných.

Sociální dávky stále čerpá jen zlomek populace. Vývoj výplaty dávek v roce 2020 ovlivňovaly více legislativní změny než pandemie covid-19

Podobně jako v předchozích letech pobírá i v době vrcholící pandemie covid-19 dávky jen malá část lidí v nepříznivé sociální situaci - příspěvek na bydlení pobíralo v roce 2020 pouze 3,5 %, příspěvek na živobytí lehce přes 1,3 % obyvatel. I přes růst nezaměstnanosti čerpalo na konci roku 2020 dávky méně lidí než na jeho začátku.

Vývoj u příspěvku na bydlení ovlivnila novela zákona o státní sociální podpoře, která výrazně zpřísnila kritéria společného posuzování domácností, a její dopad pocítili zejména na samoživitelé. V důsledku této legislativní změny v červenci 2020 přišlo o Příspěvek na bydlení 35 tisíc domácností.

Počet příjemců dávek v hmotné nouzi se během roku 2020 téměř nezměnil (stoupl z 1,29 % na 1,34 %), přičemž rostl více u domácností jednotlivců. Z těchto údajů je patrné, že dávky pomoci v hmotné nouzi neslouží jako ochrana pro lidi zasažené pandemií.

Pandemie covid-19 zvýraznila zranitelnost lidí v nejistých zaměstnáních, do statistik nezaměstnanosti se zatím příliš nepromítají

Oproti zaměstnancům postihl OSVČ v průběhu roku 2020 dvojnásobný pokles odpracovaných hodin (ČSÚ, Život během pandemie), pětina z nich má problém se splácením závazků nebo s dluhy, postavení osob pracujících na dohody je ještě horší. (Život během pandemie). Vzhledem k nutnosti pozastavení živnostenského oprávnění a častého ostychu žádat o sociální dávky se však tato skupina lidí zatím příliš nepromítá do oficiálních statistik.

Tito lidé přicházejí o práci jako první. Zároveň jsou vzhledem k charakteru jejich práce často vyloučení z běžné podpory a zabezpečení. Vinou toho pak bylo v mimořádné situaci, která nastala, nutné hledat nesystémové ad hoc nástroje k řešení jejich životních situací (ošetřovné pro OSVČ, kompenzační bonusy). Tato podpora byla často vyplácena se zpožděním a v nižší míře než u zaměstnanců a vylučovala některé skupiny,- často právě ty nejzranitelnější - jako lidi v exekuci či v insolvenci nebo lidi skládající příjem z více zdrojů

Kvalitativní data ukazují, že do nejisté situace se dostávájí i lidé v poměrně stabilní pracovní pozici. Zkušenost těchto lidí není spojena s rychlým propadem do chudoby – ale spíš by ji šlo popsat jako konstantní balancování na její hraně. Vlivem pandemie došlo ke zviditelnění dlouhodobých systémových problémů - prekérní práce a nízké mzdy, vysoké ceny bydlení, exekuce, obtížné skloubení práce a péče, která násobí ekonomickou a sociální zranitelnost celé řady domácností..

Seznam analýz a doporučení

2019: JAK PODPOŘIT LIDI S VÍCE ZNEVÝHODNĚNÝMI?

Deset let po začátku ekonomické krize (2008) zažívala Česká republika historicky nejnižší míru nezaměstnanosti. Nezaměstnanost v letech klesala nejrychleji v regionech, kde byla zároveň nejvyšší.

Ekonomický růst nepřinesl sociální a ekonomickou jistotu všem, kdo mají práci.

Nicméně konjunktura české ekonomiky a s ní související růst mezd přesto části domácností nepřinesly jistotu, že jim práce zajistí dostatečné příjmy pro pokrytí životních nákladů Tempo růstu příjmů u některých domácností tak nemohlo stačit růstu jejich nákladů na bydlení. Domácnosti v nájemním bydlení tak čelily zvýšenému riziku, že se propadnou do chudoby

Dávkový systém se dnes soustředí pouze na podporu malého segmentu domácností, které se ocitly v ekonomicky nejisté situaci. Ačkoli se finanční nejistota stále týká více než čtvrtiny obyvatel Česka, na dávky dosahují jen jednotky procent domácností. V obzvlášť svízelné situaci jsou pracující lidé v exekuci, kterým po srážkách ze mzdy zůstává méně než státem garantované minimum na přežití v systému dávek.

Faktory sociálního a ekonomického znevýhodnění se výrazněji vyskytují na úrovni menších územních celků, než jsou kraje.

Rozdíly v míře nezaměstnanosti se mezi kraji v posledních letech snižují, výrazněji se však vyskytují na úrovni menších územních celků (například ORP a POú) společně s dalšími faktory sociálního a ekonomického znevýhodnění (exekuce, odliv obyvatel, chudoba). A to i přesto, že podíl domácností pobírajících příspěvek na živobytí od roku 2014 klesal nejrychleji právě v regionech s vyšší koncentrací znevýhodnění. I přes tento pokles bylo domácností s dětmi pobírajících příspěvek na živobytí v roce 2018 více než před ekonomickou krizí před deseti lety.

Nezaměstnaní se často pohybují v cyklu krátkodobých, nejistých a neformálních zaměstnání.

Kvalitativní data poukazují na prekarizaci pracovních trajektorií mezi nejchudšími lidmi. Lidé, kteří mají zkušenost s dlouhodobou evidencí na úřadu práce, se často točí mezi veřejně prospěšnými pracemi, krátkodobými smlouvami, neformálním zaměstnáním a evidencí na úřadu práce. Hlavní příčinou je souběh různých znevýhodnění, která se vzájemně ovlivňují a násobí a vedou k vzniku dalších problémů (jako jsou exekuce nebo zhoršení psychického zdraví).